V čem se liší mediace od soudního jednání? Odhalte 3 zásadní rozdíly
Soudní jednání a mediace se v mnohém liší. Odhalte 3 základní rozdíly, které mezi nimi panují.
Soud narozdíl od mediátora učiní rozhodnutí
Od soudního jednání lidé vždy odchází s nějakým výsledkem. Soudce totiž ve finále musí ve věci rozhodnout, a pokud se proti rozhodnutí žádná ze stran neodvolá, stane se pravomocným, po uplynutí lhůty k plnění i vykonatelným, a celá věc bude považována za vyřešenou.
Naproti tomu mediátor žádný výsledek v podobě vyřešení garantovat nedokáže. O tom, jestli bude nějaký spor vyřešen dohodou, spolurozhoduje více faktorů. Strany sporu v prvé řadě musí být ochotné danou věc řešit. Zároveň je třeba zohlednit faktické možnosti stran konfliktu. Velkou roli hraje také čas. Někteří lidé mají potíže řešit spor bezprostředně po jeho vypuknutí. Jiní lidé jej naopak nechtějí řešit s delším časovým odstupem.
Práce mediátora spočívá v tom, že strany sporu vede k nalezení řešení jejich konfliktu. Zjišťuje všechny podstatné informace a vede je k tomu, aby učinily rozhodnutí, co budou se sporem dělat dál a jaké řešení by pro ně bylo v současné chvíli a situaci to nejlepší možné.
Mediátoři pomáhají hledat různá řešení
Při soudním jednání je soudce zpravidla vázaný tím, co strany navrhnou v žalobě. Ale mediátor může společně s klienty hledat takové řešení, které je dříve vůbec nenapadlo. Platí, že soud zpravidla rozhoduje jen o té věci, ve které je podaná žaloba. A nemá proto možnost rozhodnout v širším kontextu, než právě tato žaloba stanovuje.
Průběh obou jednání je odlišný
Soudní jednání je ryze formální záležitostí. Samotný proces vede soudce, který zároveň nařizuje termín a čas daného jednání. V soudní síni je třeba dodržovat striktní zasedací pořádek a všechno má svá pravidla. Pokud dojde k porušení těchto pravidel, soudce může takové osobě udělit pořádkovou pokutu.
Na druhou stranu mediační jednání je neformální. Strany zde mohou mluvit o všem, co považují za důležité. I když třeba na začátku přišly kvůli něčemu zdánlivě jinému.
V rámci soudního jednání dochází k rozhodování na základě důkazů, které strany sporu předkládají. Případně se používají svědecké výpovědi.
Mediátor ale nepotřebuje žádné důkazy a svědky a při jednání nedochází k žádnému hodnocení. Naslouchá klientům a dává jim prostor, aby vyjádřili vše, co mají na srdci. A co jim v dané situaci dává smysl.
